Vážený pan

Tomio Okamura

předseda Poslanecké sněmovny PČR

Sněmovní 4

11826 Praha 1 - Malá Strana

Věc: K připravovanému sjezdu tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Brně ve dnech 22. - 25. května roku 2026

I.

Proti připravovanému sjezdu SL se živelně zvedl odpor řady vlasteneckých subjektů i jednotlivců, který, bohužel, není dostatečně organizovaný. Setkává se však na všech úrovních zpravidla s tvrzením, že nikdo, snad již od vlády až po jednotlivé obce, nemůže nic proti sjezdu dělat, poněvadž jde údajně o soukromou akci.

Než se vyjádříme k těmto a podobným tvrzením, měli bychom si nejdříve uvědomit, co ve skutečnosti SL je, jaká byla a je jeho politika a jaké sleduje cíle.

V plné stručnosti můžeme říci, že SL vyrostl z revizionisticko-nacistických kořenů. Základní dokumenty SL tento fakt dosvědčují, nejen jejich text, ale i řada bývalých aktivních nacistických činitelů, důstojníků SS, SD, kteří jsou signatáři uvedených dokumentů. (Některé základní programové dokumenty SL: Eichstättská adventní deklarace, Detmoldské prohlášení, Charta německých vyhnanců).

Podstatné je, že SL je německým spolkem, který postrádá mezinárodně právní subjektivitu. To znamená z právního hlediska, že nemůže jednat s žádným mezinárodně právním subjektem a uzavírat s ním smlouvy, či jinak řečeno nemůže proto získávat v mezinárodní oblasti další práva ani zavazovat se k plnění povinností. Bavorsko má z hlediska mezinárodně právního jen omezenou, fragmentární způsobilost. Nemá ministerstvo zahraničí, ani ministerstvo obrany. Proto nemůže být partnerem ČR. Partnerem ČR a jejich ústavních činitelů jsou pouze ústavní orgány SRN. Tuto zásadu jsme dodržovali v době, kdy V. Klaus byl předsedou vlády. Měli bychom ji v praxi v plném rozsahu obnovit, pokud hodláme obnovit svrchovanost našeho státu.

Dr. Eva Hahnová, která pracovala téměř 20 let v "Collegium Carolinum" o SL říká:" Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace... Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Nejen SL, ale také řada německých ústavních činitelů a politiků svou činností jak jsme přesvědčeni, již dlouhodobě porušuje čs. právní řád, a normy mezinárodního práva, včetně Česko-německé deklarace z roku 1997, Jaltské konference, Postupimské konference, Pařížské reparační smlouvě.

Zásadně důležité je, že bavorská vláda i spolková vláda Německa, další jednotliví jeho ústavní činitelé, někteří politici podporovali a dosud podporují otevřeně SL, a to jak v rámci SRN, tak i v zahraničí. Právě tato podpora pomohla dotlačit české premiéry k přímým jednání s vedením SL a k ústupkům, které poškozovaly naše národní a státní zájmy. Pokud půjdeme dále touto cestou, můžeme dojít nejen až k tomu, že "naši milí krajané" se vrátí do svého "původního domova", ale dojdeme až k německému protektorátu, a to díky nestatečnosti těch, kteří naši svrchovanost a územní celistvost měli a mají hájit.

Uveďme jeden příklad. Bernd Posselt na 63. sjezdu odsunutých Němců z Československa, který se konal Norimberku ve dnech 26.-28. května 2012, prohlásil: " Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi."

Kancléřka A. Merkelová v květnu 2012 jednala přímo s předsedou vlády ČR, Petrem Nečasem. Pan premiér poté vytvořil velkou státní delegaci, s níž již v únoru 2013 odjel do Mnichova, kde pronesl nedůstojný až podlézavý projev před bavorským zemským sněmem. "Výslovně uvedl, že je to začátek dialogu, při kterém nesmí být nic vynecháno a při kterém všechna témata mají přijít na stůl. Postupně v dlouhém a trpělivém procesu mají být řešena. To je ta naděje, jíž obě strany nyní s nadšením mají využít." (Z projevu B. Posselta na 64. sjezd "sudetoněmeckého landsmanšaftu", Augsburk, 19.5.2013).

Jak můžeme hodnotit "přímluvy" H. Seehofera a A. Merkelové, aby došlo již k jednání mezi vedením "sudetoněmeckého landsmanšaftu a vládou ČR. Zcela jednoznačně za opakované sílicí, zcela nepřípustné vměšování do našich vnitřních záležitostí. Z našich ústavních činitelů proti tomu dříve i v současnosti, pokud víme, nikdo neprotestoval a dosud neprotestuje.

Po odchodu P. Nečase z funkce předsedy vlády novým premiérem se stal B. Sobotka. O tomto přechodu moci se vyjádřil B. Posselt, že Sobotka začal tam, kde Nečas skončil. Ani pan B. Sobotka nepřiznal, že německé vměšování do našich vnitřních záležitostí nejen trvá, ale nabývá i na síle. ČR pokračovala na cestě po nakloněné rovině do "náručí sudeťáků i Německa". Kontinuita toho špatného byla zajištěna.

II.

Politika "Sudetských Němců" a Spolkové republiky Německo již celá desetiletí je ovlivňována dílem "Sudetoněmecké otázky", Vídeň - Innsbruck 1991, které vypracoval Prof. Dr. Felix Ermacora na požádání bavorské vlády Podle jeho doporučení v řadě základních především česko-"sudeto"-německých otázek SL postupuje dodnes.

1. "Vyhnání je nutno hodnotit jako nepromlčitelný akt vraždy národa (genocidia). Vyhnání anulovat a prohlásit je za neplatné je mravním příkazem."

K tomuto požadavku z hlediska mezinárodního práva: Německé obyvatelstvo nebylo z Československa vyhnáno, ale přesídleno v souladu s rozhodnutím představitelů vítězných spojenců, které je zakotveno v závěrech Postupimské konference. Toto rozhodnutí učinili Truman, Stalin a Churchill také proto, aby německé menšiny nemohly být znovu zneužity k podnícení další války. V Postupimi otázku přesídlení německého obyvatelstva z Československa vnesl na jednání W. Churchill, který naléhal na konferenci, aby přesídlení Němců z Československa bylo urychleno.

O rozdílu mezi přesídlením a vyhnáním prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., říká: "Nejen právnímu a lingvistickému specialistoví, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozi mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého.

Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy." Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18

V souladu se závěry prof. F. Ermacory se v roce 2006 v Norimberku konal sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ pod heslem - „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ To byl již B. Posselt v čele SL.

Z protičeských útoků můžeme vinit nejen „sudetoněmecký landsmanšaft“ německý, ale také i rakouský. Mottem na Dni vlasti, který se konal 13. září v r. 2015 v Klosterneuburg, Babenbergerhalle, Rakousko, byla slova: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.

My jsme Němce nevyhnali, ale přesídlili v souladu s rozhodnutím Postupimské konference. "Sudetští Němci" v době předmnichovské i pomnichovské naše hraničáře vyháněli z jejich domovů a během války Němci statisíce z nás vyhnali ze života

Na sjezdech SL byli zpravidla naši diplomaté. K obviňování nás z genocidy neprotestovali, nevíme, že by protestovali někteří naši ústavní činitelé.

Genocidu prováděli během druhé světové války Němci, tzv. sudetští Němci se na ni podíleli. Šlo o genocidu Židů a Slovanů, především obyvatelů v SSSR (asi 27 milionů), Poláků (6 mil), Jihoslovanů (1,5 mil.) Našich lidí bylo zavražděno, zabito 360 tisíc. Genocidu Němci prováděli plánovitě, podle Generalplan Ost, který předpokládal vyvraždění části jednotlivých slovanských národů v procentech, a to až 50-60%. Český národ měl být zcela likvidován, někteří z nás měli být germanizováni, někteří vyhnáni, další postaveni ke zdi. Naše historické sídelní území mělo být osídleno výhradně Němci. O tom mluvil již R. Heydrich 2.10.1941 v Černínském paláci. "Čech tady nemá co dělat." O genocidě českého národa již dříve pojednávalo "Memorandum Hergel" (1938), Pamětní spis Neuratha a Franka Hitlerovi z 28. srpna 1940.

2. Vedle termínu vyhnání tzv. sudetští Němci, též i někteří němečtí ústavní činitelé, používali pojem etnické čistky, a to na základě kolektivní viny.

Např. Horst Seehofer, tehdejší předseda bavorské zemské vlády, řekl 24. května 2015 na 66. sjezdu SL v Augsburku: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století.

Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí n/L a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze Sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden.“

Posselt tvrdil - To byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka. Nemluvil však pravdu či lhal „Vyhánění začalo v roce 1945, ale větší část naší etnické skupiny byla vyhnána až roku 1946, kdy už jinde začínala obnova. V době, kdy už bylo rok po válce. Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války. To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.“ (Z adventního projevu B. Posselta ze dne 21.12. 2020)

Lord Robert Vansittart vytvořil během druhé světové války termín “kolektivní vina“, určený k použití na německý lid. Sudeťáci tento termín však zneužili vůči nám. Podle nich jsme etnicky čistili v republice německé obyvatelstvo na základě kolektivní viny.

Přesídlení nebylo a ani nemohlo být etnickou čistkou prováděnou na základě kolektivní viny. Po přesídlení v ČSR zůstalo přibližně 250 tisíc Němců. Když v ČSR byly obecní volby v květnu 1938, Henleinovci získali asi 90 % hlasů Němců v republice.

Což je opět jedna z mnohých německých nepravd či lží. Nevíme nic o tom, že by naše vláda, Ministerstvo zahraničních věcí ČR protestovalo a snažilo se i na mezinárodní půdě uvést věci na pravou míru.

III. Jak hodnotily provedení odsunu spojenecké orgány?

Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců: „Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946

"Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.

IV. "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945" je nutno zrušit

Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění." (Prof. F. Ermacora)

Proti dekretům prezidenta republiky se opakované vyjadřují někteří němečtí ústavní činitelé a především "sudeťáci".

Již 30.8.2018 H. Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“ ve své řeči označil „Benešovy dekrety“ za „protiprávní, které nepatří do společného evropského bohatství“ a jako takové budou zrušeny. Celý projev pana spolkového ministra vnitra můžete najít na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra.

Na sjezdu sudetů v Augsburku řekl pan Stephan Mayer (CSU), státní tajemník německého ministerstva vnitra, za silného potlesku stovek přítomných: „ Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety.“ Současně vyjádřil i přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.

B. Posselt již celá léta agituje proti tzv. Benešovým dekretům. Je pravdou, že v současnosti jsou lasndsmani vůči dekretům prezidenta republiky „ohleduplnější“. Dokonce z jejich strany jsme mohli slyšet slova, že Češi si je zruší sami. Opravdu tak můžeme učinit? V žádném případě! Přispěli bychom tak ke zničení našeho státu i českého národa. O tom podrobněji pojedná v dalším textu pan profesor V. Pavlíček

Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku....

Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 27).

V. Česko-německá deklarace (ČND)

"IV. Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti."

A jaká je praxe? Lze snést celé řady případů, kdy německá strana, zejména však tzv. sudetští Němci, porušují opakovaně a hrubě výše uvedený článek IV. ČND. Snažili jsme se na tento fakt upozornit a žádali jsme, aby vláda ČR zakročila, či alespoň ministr zahraničních věcí, ale marně.

Z výše uvedeného vyplývá, že ČND slouží našim vládnoucím elitám k tomu, aby část podání občanů, která se týkají česko-německých vztahů, odrazila štítem ČND, kdežto všechny přešlapy Němců tímto samým štítem překryla. Již dost máme této praxe. Stačí se podívat na výše uvedené citace výroků některých německých ústavních činitelů či SL, které hrubě porušují naše zájmy, které jsou ve skutečnosti soustavným hrubým vměšováním do našich vnitřních záležitostí.

Memorandum Pracovní skupiny k ČND

...V politické rovině by totiž znění navrhované deklarace znamenalo počátek zcela nové politické orientace, rozchod s více než stoletým českým usilováním o vymanění se z neblahé jednostranné závislosti a snahami o vlastní stát. Kromě toho bychom takovým zněním deklarace opustili své spojence v druhé světové válce (spojence, kteří ostatně byli u zrodu naší samostatnosti po světové válce první). Vzdali bychom se opory mezinárodních smluv, jako je především Postupimská dohoda a Pařížská smlouva, o nichž návrh deklarace významně mlčí. Vzdali bychom se možnosti opírat se o solidaritu vítězných mocností a přešli bychom na německou pozici.

Takový krok nejen není v zájmu českého státu a národa, je naopak v příkrém rozporu s národním cítěním a našimi dějinnými zkušenostmi.

Deklarace neuzavírá minulost, jak bylo slibováno, zakládá naopak nejistotu o politických, majetkových i jiných otázkách v budoucnosti.

Historická východiska návrhu deklarace zkreslují česko-německé vztahy v minulosti. Návrh deklarace vychází z nepravdivého předpokladu, že odsun byl pouze dvoustrannou záležitostí Československa a Německa. Dále nesprávně tvrdí, že rozhodujícím hlediskem pro odsun byla příslušnost k sudetským Němcům, zatímco ve skutečnosti se odsun vztahoval pouze na Němce, kteří se provinili proti ČSR.

Právní podoba parafovaného znění deklarace tyto naše názory úplně potvrzuje: V deklaraci není vyslovena neplatnost Mnichovské dohody a nejsou v ní potvrzeny a stvrzeny závazky, které po druhé světové válce přijala německá strana, a to zejména v Postupimské dohodě a v Pařížské dohodě.

Deklarace se vyhýbá jednoznačnému konstatování odpovědnosti a viny Německa a českých Němců za rozbití Československa a vychází dokonce vstříc nepravdivým tvrzením funkcionářů bývalých českých Němců o tom, že tito Němci jsou pouze nevinnými Hitlerovými oběťmi. Na základě tohoto stanoviska odmítá pak deklarace přímé odškodnění dosud žijících českých obětí nacistického režimu, přestože jeho obětem ve všech jiných státech odškodnění německý stát poskytl.

Pojem „sudetský Němec“, vyskytující se v návrhu deklarace, je prvním uvedením tohoto pojmu do mezinárodního práva, a to se všemi možnými důsledky.

Deklarace dále tím, že užívá nových pojmů pro označení některých politicky i právně legitimních skutečností (např. odsunu), umožňuje, aby byly tyto skutečnosti napříště shledávány v rozporu s právem a aby z toho byly vyvozovány politické i právní důsledky.

Již samy tyto skutečnosti bez přihlédnutí k dalším nesprávným a problematickým pasážím navrhované deklarace jsou dostatečným důvodem k tomu, aby byla deklarace ve svém parafovaném znění shledána nevyhovující a jako taková nebyla přijata.

Při této příležitosti odmítáme tvrzení, že výhrady k deklaraci mají jen tzv. extremistické síly, neboť tím se brání odpovědné analýze, diskusi o předloženém textu, jako problému celého národa a státu. …

PhDr. Lubomír Boháč, dr. Boris Čelovský, generálmajor Josef Hyhlík, dr. Miroslav Ivanov, ing. Slavomír Klazan, dr. Ota Klička, ing. Josef Lesák, univerzitní profesor dr. Radomír Luža, univerzitní profesor dr. Václav Pavlíček, ing. Dalibor Plichta, Mgr. Jana Seifertová-Plichtová, generálmajor Antonín Špaček, univerzitní profesor dr. Jaroslav Valenta.

Domníváme se proto, že by bylo vhodné novelizovat ČND. Při té příležitosti zvážit další existenci Česko-německého diskusního fóra a Česko-německého fóra budoucnosti, které sice jsou přínosem pro snahy SL, aniž by současně byly přínosem pro české zájmy. Zastáváme stanovisko, že německá menšina v ČR by měla mít stejné postavení, jaké má česká menšina v Německu. Mezinárodní princip reciprocity, vzájemnosti to vyžaduje. Není možné, aby Německo neuznalo Čechy za národnostní menšinu a nedalo jim stejná práva, jakým se těší německá menšina v ČR. V podobné situaci, pokud víme, jsou Slováci i Poláci v Německu. Tato nerovnoprávnost by měla být v době co nejkratší odstraněna. Že mají Němci na to zákon, je nedostatkem, který je příčinou současného nepřijatelného stavu. Současně je nutné objektivně zjistit, zda německé subjekty činné v ČR jsou skutečně loajální k republice. Pokud jejich vazby k SL jsou silnější, pak je třeba zajistit, aby nežádoucí zahraniční vliv byl maximálně omezen.

VI. Pařížská reparační smlouva

O konfiskaci německého majetku rozhodla Pařížská reparační dohoda, která byla uzavřená v prosinci 1945. Z Pařížské reparační dohody vyjímáme:

„A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo bude jimi disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znova pod německou kontrolu a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích…“ (Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67)

„D. Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude započten na jeho účet reparací, při čemž se rozumí, že předcházející ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, které by mohly vzniknouti vzhledem k majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka dotyčné země ve chvíli anexe nebo okupace této země Německem anebo jejího vstupu do války.“

Každá signatární vláda musí, nestalo-li se tak ještě, vydati zákony a učiniti všechna jiná vhodná opatření, jimiž se ruší a činí neplatnými všechny převody provedené po okupaci její země nebo po jejím vstupu do války s podvodným úmyslem krýti německé zájmy nepřátelské povahy a chrániti je před účinky kontroly nad německými zájmy nepřátelské povahy.

(Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67 - 68)

Konfiskace německého majetku, nezapočítání jeho hodnoty na reparační účet platilo pro Československou republiku.

VII. Majetková práva dojednat a řešit smluvní cestou

"7. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat.

8. Srovnatelné příklady ukazují, že rámcové smlouvy o odškodnění jsou cestou, jak uspořádat majetkové otázky.

10. Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců. " (Prof. Dr. F. Ermacora)

Z uvedeného vyplývá, že majetkové otázky je nutné dojednat, dále pak požádat SRN, aby veškeré dosud trvající otázky řešila smluvní cestou.

V nedávné době jsme se sešli s se snahou řešit námi konfiskovaný majetek Lichtenštejnů dojednáním. " Do sporu mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, ve kterém jde například o Lednicko–valtický areál, desítky hektarů polí a lesů a řadu památek UNESCO, se vložil prezident Petr Pavel. A ne poprvé, v září se sešel mezi čtyřma očima v New Yorku s lichtenštejnským princem Aloisem a hovořil s ním o mimosoudním vyrovnání mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, které si Lichtenštejnové přejí, pokračuje moderátorka pořadu Aby bylo jasno. „Podle našich informací se Lichtenštejnové obávají, že by soudní spor ve Štrasburku mohli prohrát, a proto se přiklánějí k vyrovnání...“ V tak zásadní věci nepřísluší prezidentu republiky jednat za Českou republiku, přísluší to výhradně české vládě. ...

Prezident Petr Pavel shrnul pro Deník N jednání s knížetem následovně: „Lichtenštejnsko nepožaduje navrácení majetku, nepožaduje finanční vyrovnání. O co jim jde, je společná správa toho majetku, jinými slovy vytvoření nějakého fondu nebo nadace mezi Lichtenštejnskem a Českou republikou, který by se společně staral o údržbu a provozování majetku, o kterém se bavíme, především kulturních památek. Pokud by to bylo v této podobě, pak si myslím, že by to bylo velice solidní vyrovnání, ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali.“... Prezident Petr Pavel zašel ovšem ještě dál: minulý týden řešil rozepři s Lichtenštejnskem se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva Kateřinou Šimáčkovou. To je ten soud, který má mezinárodní spor soudit, a to je nepřípustné,“ konstatuje Bobošíková.

„Soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková měla podle předpisů na samém počátku rozhovor s prezidentem republiky Petrem Pavlem o probíhajícím sporu a případné jím představené dohodě České republiky s Lichtenštejnskem rezolutně odmítnout. Zároveň měla o pokusu prezidenta republiky Pavla neprodleně informovat vedení soudu.“

„Ovšem soudkyně Šimáčková na jednání s prezidentem České republiky, který lobbuje za zájem Lichtenštejnska, nic špatného nevidí, i když obě země stojí před soudem, kde soudí i ona. Hodně zvláštní příklad etiky soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, že?“ pozastavuje se Bobošíková.

Informace o tom, že prezident Petr Pavel řešil spor Česka s Lichtenštejnskem se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva a s lichtenštejnským knížetem, zvedla ze židle některé renomované právníky. Podle názoru jednoho z nich prezident jedná v rozporu s ústavou. „Předložený text mediální zprávy, pakliže je pravdivý, vzbuzuje oprávněné obavy, že prezident České republiky Petr Pavel, s lichtenštejnským princem Aloisem, ohrožuje svrchovanost České republiky. A jedná tedy v rozporu s ústavou,“ uvedl právník pro Aby bylo jasno....

Právníci si také kladou otázku, zda je Petr Pavel osobou splňující kritéria pro výkon funkce prezidenta republiky ve smyslu národního a mezinárodního práva. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/–O–tom–se–s–nim–soudkyne–nemela–bavit–Velezrada–Pravnici–resi–zda–Pavel–prekrocil–caru–744224

VIII. B. Posselt skutečně stanoví úkoly pro českou politiku?

Z projevu B. Posselta na 70. sjezdu SL, Řezno, 8. června 2019:

"A Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek."

B, Posselt: Kteří ti četní partneři, které nacházíme v českých kulturních institucí, se nesmí stát obětí proměn?

Z projevu B. Posselta na 70. sjezdu SL, Řezno, 9. června 2019:"Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky. " Kam až ruka B. Posselta a H. Seehofera u nás dosáhla? Koho pozdvihne a koho zatratí? Sledujme toto nepřípustné zasahování do našich vnitřních záležitostí průběžně. Pomůže nám pochopit i nyní nepochopitelné.

Holocaust začali Češi tvrdí nová německá kniha pod záštitou německé ambasády.Tschechische faschistenbande?

Vydavatel knihy napojen na landsmanšaft a českou politiku 7. 2. 2020

Česká fašistická banda? Češi se prý zásadním způsobem
podíleli na holokaustu, zakládali židovská ghetta dobrovolně, bez příkazu Německých okupantů, tvrdí nová německá kniha.Přepisování historie jede na plný plyn. Německo chce velet Nové Evropě (EU) očištěno od minulosti, s vinou rozptýlenou na všechny strany.

Německé velvyslanectví v Praze představilo novou knihu Mezi Prahou
a Mikulovem (Zwischen Prag und Nicolsburg) s podtitulem Život židů v
českých zemích. Kniha obviňuje Čechy ze spolupachatelství na holokaustu.
Prezentace knihy proběhla paralelně také v Berlíně – v kinosále
českého velvyslanectví. Vyjde v překladech do češtiny, angličtiny a
hebrejšiny (!) celkový náklad je dohadován na několik desítek tisíc výtisků.

Němci za války vyvraždili 6 milionů Židů. Nyní chtějí smíření. Toho však nelze dosáhnout přepisováním historie.

Knihu vydala německá polostátní nezisková organizace Adalbert
Stifter Verein, který se zabývá vydáváním knih, nabízející německý pohled
na české dějiny. Je pojmenována podle německého spisovatele Adalberta
Stiftera (1805–1868), narozeného v Horní Plané na Šumavě, který je
autorem historickém románu Witiko (Vítek). K odkazu Stiftera se hlásí agresivní sudetoněmecké organizace Witikobund (založena sudetoněmeckými nacisty), která má vazby na českou politiku skrze bratry Čižinské (Praha sobě), když dlouhá léta
sídlila v Horní Plané (rodišti Stiftera) ve dvoupodlažním domě Jiráskova
168. Na stejné adrese sídlí firma Bohemia – Komunikation, jejímž
jednatelem je Pavel Čižinský. V domě bratrů Čižinských v Horní plané nyní mělo také sídlo Adalbert Stifter Zentrum. Rejstřík firem výpis Horní Planá Jiráskova 168 Witikobund ZDE.

Jako autorka propagandistické knihy Zwischen Prag und Nicolsburg je uvedena historička Kateřina Čapková z Akademie věd, dlouhodobě zaměstnaná v New York University in Prague (vede Jiří Pehe) a Benjamin Frommer (Northwestern University, USA).
Knihu zpracoval kolektiv autorů, mezi nimi Michael L. Miller ze
Středoevropské univerzity George Sorose v Budapešti, Michal Frankl
(Masarykův Institut v Praze) a další.

Základem knihy je teorie, že Češi vytvářeli za II. světové války židovská ghetta bez příkazu německých okupantů. Objevují se v ní výrazy jako „spontánně vytvořené ghetta,“ “nenávist Čechů k Židům”, “akce českých fašistů”, nebo “tschechische Faschistenbande”.

Sdílejte tento článek, zabraňte přepisování historie!

Argumenty & Fakta, přišlo e–poštou

Jak jsme mohli strpět prezentaci takové knihy na německém velvyslanectví v Praze a na českém velvyslanectví v Berlíně? Kdo za to nesl odpovědnost? Jaké sankce za prznění našeho národa proti aktérům tohoto aktu byly uplatněny? To je ten správný výklad Česko-německé deklarace? Lži mají nás pošpinit a sejmout trochu špíny ze skutečných německých viníků? Lživě přepisovat dějiny v náš neprospěch a my snad musíme k tomu mlčet? Vždyť jsme přece podepsali ČND. Ale nepodepsalo ČND i Německo? Takové a opakované podobné postupy diskvalifikují ČND. Němci mohou na naše konto sypat špínu a my musíme mlčet? Ale také diskvalifikují české ústavní činitele, kteří k takové nehoráznosti mlčí.

Pavel Bělobrádek je "sudetský Čech" a Brno a Šumava jsou součástí "Sudet".

Nedávno dokonce jeden z našich předních politiků, tehdy předseda strany KDÚ a člen vlády, pan Bělobrádek, se nestyděl prohlásit, že je „Sudetský Čech“, a že i Šumava a Brno jsou v politickém smyslu „Sudety“. Neuvěřitelné! Člen české vlády neví, že slovo „sudetský“ znamenalo politický program henleinovský, nacistický, hitlerovský? Program rozbíječský, likvidačně protičeský? Jak může být pan Bělobrádek „Sudetský Čech“ ? Jaký program může mít Sudetský Čech? Chce patřit mezi Sudetské Němce? Spojit se s Bavorskem? A co kromě Šumavy a Brna ještě pan Bělobrádek odevzdá Sudetským Němcům, protože to jsou, podle něho, „také Sudety“? Nemá to být vlastně celá Česká republika, aby se pan Bělobrádek zavděčil staré agresivně expanzivní politice některých militantních sousedů a splnil jejich uchvatitelský program?"

Z článku "Z našeho pohraničí pojmy zmatené". Autorka Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

O jakou budoucnost Německa a nás jde? Nejde již jen o německou střední Evropu, ale německou Evropu a dále?

Už to řekli nahlas sami

Michael Roth, B. Posselt, A. Merkelová, dále F. Merz, P. Pavel, M. Weber, U. Leyenová

"V roce 2016, v červnu, vystoupil v Berlíně, v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth. Ve svém projevu nám sdělil, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! V části textu , která se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, se zcela bezostyšně říká, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. A ještě se skromně dodává „i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout“.

( Z článku „Konečně už to řekli nahlas“, www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016)

Nejdříve M. Roth, náměstek ministra zahraničí SRN, někdy v červnu r. 2016, volá po vedoucí roli Německa v Evropě. Podle něj Německu jako nejsilnějšímu členskému státu EU vedoucí úloha přísluší.

Poté po několika měsících vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropa by měla převzít patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878

Aby Evropa mohla hrát v Evropě a ve světě vedoucí roli, jak je výše požadováno, musí se nejdříve stát federací. A právě o tom sní kancléřka A. Merkelová: Welt - Merkelová žádá evropské země, aby předaly svoji suverenitu EU!

„Národní státy musí dnes - myslím, že závazně - být připraveny vzdát se své svrchovanosti," uvedla ve středu Merkelová na setkání Nadace Konrada Adenauera na akci "Parlamentarismus mezi globalizací a národní suverenitou". (kou, prvnizpravy.cz , welt.de, foto: arch.)

Německo se již delší dobu snaží, aby především faktickou cestou rozmnožilo pravomoci EU, samozřejmě na úkor postavení unijních států. Dlouhodobě usiluje např. o jednotnou migrační politiku EU, o vytvoření evropské armády. Samozřejmě i o to, aby EU měla mocenské páky, které by dostatečně „usměrňovaly“ činnost jednotlivých členských států a případně i zlomily jejich opozici vůči Brusele. Německo podporuje vše, co směřuje k vytvoření „evropské federace“, bez ohledu na stanoviska států EU. A právě tím narušuje princip státní svrchovanosti těchto států. I naše státnost je ohrožena. Tak to cítíme nejen my, ale především Maďaři a Poláci, a i některé další „unijní státy“, které z hlediska mezinárodního práva nejsou zeměmi, ale státy. Pro Německo jsou de iure jen ty země, z kterých je spolkové Německo složeno. To by si němečtí politici měli zapamatovat.

F. Merz - Jsem ochoten to udělat

Předseda CDU Friedrich Merz během panelové diskuse na Mnichovské bezpečnostní konferenci 15. února, ještě jako kandidát na kancléře, prohlásil, že plně souhlasí se všemi, kteří požadují více německého vedení v rámci EU. „Upřímně řečeno,“ řekl, „jsem ochoten to dělat“.

Z článku "Češi v německé sféře vlivu",10. 07. 2025 - E. Best

Prezident Pavel jako deus ex machina předkládá k naplnění "objednávku historie"

Prezident P. Pavel v Die Welt - Abychom se stali větším světovým hráčem, potřebujeme větší evropskou integraci "a také také leadership, který může nabídnout Německo... Německo skutečně může hrát vedoucí úlohu,..."

Z článku "Češi v německé sféře vlivu", 10.7.2025, E. Best

Weber útočí na suverenitu států EU a přátele Washingtonu a Moskvy

11.9.2025 17:38

Během debaty o stavu Evropské unie Manfred Weber, člen bavorské Křesťansko-sociální unie a předseda Evropské lidové strany (EPP), prohlásil, že „myšlenka národní suverenity je Potěmkinovou vesnicí“, a zasazoval se o další centralizaci unie. Předseda EPP jasně deklaroval politický směr Evropské lidové strany a tvrdil, že budoucnost Evropy spočívá v přenesen větších pravomocí na „evropské“ instituce na úkor národních států.

Weber obhajoval vizi „nezvratné“ Evropské unie v oblasti zahraniční a obranné politiky. Zdůraznil, že společenství je schopno fungovat na mezinárodní scéně pouze jako centralizovaný subjekt. Podle předsedy EPP nespočívá budoucnost v posilování kompetencí členských států, ale přenesení  dalších pravomocí na instituce EU.

Prohlášení předsedy evropských lidovců odráželo tón dřívějšího projevu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Předsedkyně EK, stejně jako Weber, hovořila o potřebě posílení „evropské nezávislosti“ a také o plánech na konkurenceschopnost, zemědělství a odolnost médií. Weber však šel ještě dál, opustil obecná prohlášení a jasně se zasazoval o federalistický model Evropské unie, přičemž otevřeně prohlásil, že cílem je centralizace moci v Bruselu.

Bavorský politik ve svém projevu také kritizoval vlastenecké kruhy v Evropě. Obvinil je, že jsou „přáteli Muska, Washingtonu a dokonce i Moskvy“ a že jejich cílem je proměnit Evropu v „technologickou kolonii Silicon Valley a Kremlu“. Tato slova ukazují, že EPP se již nepovažuje za středopravicové uskupení, ale za sílu oddanou prosazování federalistického projektu, rozvíjeného – jak to vyjádřil Weber – v duchu Evropské komise.

Pro informaci doplňme, že členskými stranami Evropské lidové strany jsou z České republiky KDU-ČSL a TOP 09,Jan Urbach, vasevec.info

Svoboda k vývoji v Evropě. Chystá se svatá říše národa německého

Karolina Brodníčková, 26. 2. 2026, 16:35

Blok evropských států, které spolu jednají o utvoření „rychlejší“ Unie, by se mohl nazývat Svatá říše národa německého, glosoval v novém dílu Politické sezóny bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL). Předpokládá totiž, že hlavní slovo bude mít ve skupině, kterou má tvořit i Francie, Polsko, Španělsko, Nizozemsko a Itálie, právě Německo. To se také chystá postavit největší armádu.

„Měli bychom pečlivě sledovat, co se děje v Německu. Kancléř Merz udělal to, že odblokoval ústavní brzdu na horní hranici financování armády,“ upozornil Svoboda.

Kromě velikosti německého vojska by se také mohl změnit postoj země k umístění jaderných zbraní na svém území.

„Německo postaví největší armádu v Evropě. Určitě, postaví,“ předpokládá Svoboda. Domnívá se, že výhledově své postavení na kontinentu posílí i obnovením plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2, které vedou plyn pod Baltským mořem z Ruska.

Český národní zájem je podle bývalého šéfa diplomacie držet se blízko tvrdého unijního jádra, které by se mohlo nazývat i „svatá říše národa německého“. To by se podle Svobody mohlo Čechům i podařit, neboť mají Němci na našem území své zájmy. „Jsou tady velké investice. Ten zájem tu je. A naším zájmem je si tento zájem hlídat,“ poznamenal. https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-svoboda-k-vyvoji-v-evrope-chysta-se-svata-rise-naroda-nemeckeho-40564413#dop_ab_variant=1639811&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=8&utm_campaign=abtest307_bez_tt_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

IX. Závěrem: SL není žádnou neškodnou organizací. Sleduje cíle, které jsou v rozporu s našimi zájmy. Jím hlásané právo na domov, původní vlast, které nemá žádný mezinárodně-právní základ, míří na naše státní území, na naše pohraničí. Činnost SL, jenž vyrostl z revizionisticko-nacistických kořenů, není souladná s našim právním řádem, ani s mezinárodním právem. Nic na tom nezměnil proces "usmíření" česko-sudetoněmeckého, jenž probíhá již od devadesátých let minulého století. Za třetinu století jsme na tom hůře, než jsme byli dříve. Ze sudetoněmeckého bumbrlíčka vyrostl otesánek, jenž nyní hodlá sněmovat v Brně, což by se ještě před několika lety zdálo být zcela nemožné. SL a české proněmecké subjekty, které se na organizování sjezdu podílejí, mají k dispozici miliony korun z bavorských zdrojů a další miliony z českých zdrojů. Ti, kteří odmítají konání sjezdu SL v Brně, nedostali na svou velmi záslužnou činnost, pokud víme, žádné finanční prostředky. A to je ostudné! Vždyť nejde již jen o německou střední Evropu, jíž nechceme být součástí v žádném případě,ale o německou Evropu a dále? Politika všech azimutů a důraz na spolupráci s V4 by měla být naší budoucností. Slovenský národ je nám nejbližší. Na svou slovanskost nemíníme zapomenout. Pan prezident P. Pavel není oprávněn jednat s Německem o jeho vedoucí úloze v Evropě, která by se týkala i nás.

Stále jen mluvíme o německých, zvláště "sudetoněmeckých" požadavcích. A o našich nikoliv. Proč neprověříme loajalitu k ČR různých německých a německo-českých subjektů, které pracují v republice? Proč přesně neurčíme, kolik bilionů korun nám Německo dosud dluhuje na reparacích? Dáváme podnět, aby Ministerstvo zahraničních věcí ČR ve spolupráci s jinými ministerstvy tuto částku upřesnilo a zveřejnilo na svých stránkách tak, aby bylo vše, co se týká reparací, přístupné široké čs.veřejnosti.

Z výše uvedených důvodů zastáváme stanovisko, že konání sjezdu SL v Brně ve dnech 22.-25 května 2026 není soukromou akcí, ale vysoce politickou, zřejmě protičeskou, a proto by neměla vláda ČR konání sjezdu SL v Brně umožnit.

V Pozlovicích dne 20. dubna 2026

Ing. Petr Šuranský

Stejnopis tohoto podání je adresován panu Ing. Andrej Babišovi, předsedovi vlády ČR, nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1 - Malá Strana 118 01

Příloha: Z programových dokumentů tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu